Ahoj všichni, dnes jsem konečně upravila fotky z pátku před 14 dny, který se nesl ve znamení procházení centrem Londýna, kafíčkování a hlavně smíchu. Protože takhle jsem se nenasmála ani nepamatuju - po dvou hodinách mě bolel celý obličej i břicho, haha. Sraz byl na Oxford Street před Primarkem, protože jsem si tam chtěla koupit sklíčko na mobil (stojí tam jen £2). Problém byl, že jsem už tak jela pozdě (jako vždycky, já vím). Plus jsem vystoupila někde uprostřed Oxford Street a Primark je přesně na druhém konci, takže mi trvalo asi 15 minut, než jsem tam celá zadýchaná doklopýtala.

Už jsem totiž tak nějak zapomněla, že Oxford Street je děsně dlouhá, děsně busy a navíc plná sto milionů lidí. A když měříte necelých 160 cm, je to trošku komplikace - nahodit tempo a nenechat se z něj nikým vykolejit, se ukázalo jako nadlidský výkon. Je fakt, že po 15 minutách, kdy mě pořád nebylo, mi T. psal, jestli jsem si opravdu jistá, že jsem na té správné Oxford Street v tom správném městě, haha. To jsem na ulici neudržela smích a všech těch minimálně 20 lidí, co kolem mě procházelo, na mě začalo zírat, jestli jsem jako v pořádku. Nebojte, jsem.

(Zdroj: wendyvillfelton, foursquare)